Köhlerová Renáta Mia

*1991, Krompachy, Slovensko
 
Studentka Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě zabývající se především fotografií, scénografií a tvorbou loutek. Věnuje se především portrétům a inscenované fotografii, která je inspirována mytologií, teologií, literaturou, folklorem a mystikou, které se snaží objevovat v běžných věcech. O svých fotografiích říká: „Je zde nepatrná linie mezi realitou a fantazií. Baví mě jen svobodně procházet a vytvářet imaginární krajiny z nalezených věcí ve kterých hledám mytologické podněty a představy. Je to druh hry, hledání jejich vlastních snů a osobní touha po ideálním vysněném prostředí.”
 

 || A uzřela oslice anděla (2013)

Soubor z redukovaných nočních fotografií, inspirovaný atmosférou a pocitem z knih "A uzřela oslice anděla" od Nicka Cave a knihou "Nabarvené ptáče" Jerzyho Kosinského, který vznikal na základě mého soužití se špatnou energií a je tedy jakousi autoterapií. Tento soubor je mezistupnem v období, kdy se zaobírám smrtí a zároven harmoniíí lidtsví na zemi.

|| Ženy, které běhaly s vlky / Women Who Run With the Wolves (2011 − 2012)

Vždy mě fascinovaly ženy jako mytologické bytosti. Zvlášt ty divoké. Mytologické příběhy, kde ženy vystupují jako Víly, Rusalky, Navky, Čarodějnice, Lesní panny , Vodní panny (Vodopanenky) a v neposlední řadě také Divé ženy (Divoženky).

Ve svém souboru se pokouším navázat neverbální komunikaci s vybranými dívkami, zachytit něco z jejich vnitřního života a poodkrývat tak tajemnost ženské bytosti. Nezajímá mě ani tak jejich konkrétní podoba a charakter, ale spíš v nich hledám archetypy mytologockých bytostí. Vycházím především z knihy Ženy, které běhaly s vlky od autorky Clarissa Pinkola Estés, kde říká, že v každé ženě žije mocná síla, naplněná zdravými instinkty, vášnivou tvořivostí a nesmrtelným poznáním a také z Máchalova Bájesloví Slovanského, kde se zabývá podobou náboženských a mytologických představ u pohanských Slovanů. V souboru „Ženy, které běhaly s vlky" jsem se snažila tuto ženskou sílu a instinktivní povahu žen vizuálně zaznamenat, archetyp divošky jsem hledala v dnešní moderní ženě.

|| hane'elam / poznámky o mizejícím světě (2013)

Soubor inscenovaných fotografií pátrající po stopách a odrazech mizející židovské kultury v Hasidské dynastii Mikulov (Nikolsburg). Na hranici mezi vstupem do minulosti a s překročením do současného osobního vnímání přetrvávajících odkazů.

|| Ilui neshama

Ilui Neshama je termín z judaismu, který vyjadřuje přesvědčení, že duše zemřelého po smrti putuje „Výtahem duší” do nebe, kde se proměnuje v něco vyššího a ušlechtilějšího. Podle židovské víry je po smrti člověka jeho duše souzena v nebeském soudu za její chování a činy během celého předchozího života. Duše spravedlivých jsou přepravovány na místo v nebi a zlé duše jsou za své hříchy vedené do pekla.

Ve svém souboru jsem fotografovala dvě nemocné dívky, které se dostaly do blízkosti k tomuto abstraktnímu prostoru, před „výtah duší”, kde setrvávají a udržují se na fyzické úrovni bytí. Paralelně s nimi jsem fotografovala také zvířata, která již vystoupila z tohoto prostoru přepravy duší a mohla tak dále pokračovat ke svým dalším inkarnacím. Obě dívky, které jsou v souboru zastoupeny, trpí psychickou nemocí mentální anorexie, odmítají samy sebe, své tělo a touto tělesnou sebedestrukcí a rozkladem mysli se nevědomě přibližují smrti. Na těchto portrétech jsem se zaměřila predevším na onu přítomnost smrti a strachu, která byla výrazně čitelná z jejich očí a dále také z jejich gest, způsobu komunikace a určité apatie.
Uhynulá zvířata nalezená na ulicích či sušené květiny jsem sestavovala do různých kompozic, vytvářela osobní ceremoniál a estetizovala je tak, aby jejich fyzická pozůstalost byla co nejvíce pohádková, snová a společensky přijatelnější, než je u zviřat běžné. Každému zvířeti jsem vytvořila vlastní příběh na základě informací, které jsem o zvířeti a způsobu jeho uhynutí měla, a také na základě „intuitivní fantazie”. Obřad rozkladu jejich smrti jsem dlouho sledovala až do jejich úplného fyzického vymizení.
Ke konceptu Ilui Neshama mě intuitivně přiměla ztráta blízkého člověka a zamyšlení se nad zesnulou částí své rodiny.