Bálková Barbora

*1978 v Českých Budějovicích


Žije a pracuje v Praze a na jihu Čech.


1992 - 96 gymnázium
1996 - 2002 PF JU, učitelství pro ZUŠ-Vv
2000 - 06 AVU /škola vizuálních komunikací J. Davida, malířská škola V. Skrepla, škola Nových médií V. Bromové/
2004 - stáž v dílně studiové fotografie Ruda Prekopa na FAMU v Praze
2004 - spoluzaložila tříčlennou uměleckou skupinu BaRaKa
2005 - nominace na cenu Essl
2006 - cena ateliéru Nových médií
2006 - 1. místo ve fotografické soutěži Tváře ženy v čokoládovém pojetí pod záštitou Roberta Vana
2008 - 2009 Dvouletý kurz arteterapie v rámci institutu VVAA - vzdělávání v artreterapii a artefiletice pod vedením Miroslava Huptycha

Ve výtvarné práci se věnuje malbě, kresbě, asambláži, fotografii a práci s novými médii.

Samostatné výstavy:
2000 - Divadlo pod čepicí, České Budějovice
2000 - Galerie v panské, České Budějovice
2001 - Café Ambiente, České Budějovice
2002 - Galerie Rubikon, České Budějovice
2003 - Stromoffka, Praha
2003 - E-on, Praha
2004 - 4 tváře ženy, Galerie Louvre, Praha
2004 - G-project, České Budějovice
2005 - i mag i ne, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2006 - Myst i fikace, Český rozhlas, Plzeň
2006 - Diplomová práce, Moderní galerie AVU, Praha
2007 - Ovocný koktail, Řehoř Samsa, Praha
2007 - Evě Adam, BKC, Galerie Mladých, Brno
2008 - Vlčí máky, Galerie Doubner, Praha
2008 - Iluminata, Galerie FotoGrafic, Praha
2009 - Evě Adam, Galerie Bazilika, České Budějovice
2009 - Mezi světy, Galerie Decada, Praha
2010 - Proměny, Galerie Miro, Praha
2010 - Mlýnská kavárna, Kampa, Praha
2010 - Pžízraky, Galerie FotoGrafic, Praha


Společné výstavy:
2000 - Obrazy, Městská galerie, Milevsko
2000 - South Face, Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice
2001 - První a poslední, Galerie Václava Špály, Praha
2003 - ...m2, Galerie Václava Špály, Praha
2003 - Click, Městská galerie, Polička
2003 - Prezentace ateliéru V. Bromové, Rudolfinum, Praha
2004 - BaRaKa, Dům umění, Opava
2004 - Memory styk, Divadlo komedie, Praha
2004 - Mladé umění z Čech, BaRaKa, Neunzehn grad Galerie, Kiel, Německo
2004 - BaRaKa, Galerie Doubner, Praha
2004 - Home page, Galerie Doubner, Praha
2005 - Contact points, Galerie AVU, Praha
2005 - Essl Award, Moderní galerie AVU, Praha
2005 - Desire, Galerie UMPRUM, Praha
2005 - BaRaKa, Galerie knížecí dvůr, Hluboká nad Vltavou
2006 - Masky, BaRaKa, Scarabeus, Praha
2006 - Diplomanti AVU, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
2006 - Amarant, Městská výstavní síň, Benešov u Prahy
2006 - Kalendáře, zámek Velhartice
2006 - Vybraní absolventi AVU, Městské muzeum, Polička
2006 - Tváře ženy v čokoládovém pojetí, salón Liběny Rochové, Praha
2006 - Šestka, Nová média, PHP, Praha
2007 - Prague biennale 3, Karlin hall, Praha
2007 - AVU 18, Veletržní palác, Národní galerie, Praha
2007 - Měsíc fotografie, Bratislavský hrad, Bratislava, Slovensko
2007 - Ikony všedního dne, Galerie Trafo, Praha
2008 - Mladí a nadějní, Solnice, České Budějovice
2008 - Mladé české fotografky, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava
2008 - Jihoženským okem, České centrum, Bratislava, Slovensko
2008 - Autoportrét, AJG, Hluboká nad Vltavou
2008 - Jihočeský výlov, Galerie Bazilika, České Budějovice
2008 - Identité, Bibliothéque, Lyon septembre de la photographie, Lyon, Francie
2008 - Jihoženským okem, Solnice, České Budějovice
2008 - Autoportrét v českém výtvarném umění 20.-21. století, GMU, Hradec Králové
2009 - Identita mladých českých fotografek, Mai Manó House Budapešť, Maďarsko
2009 - Prague photo, Výstavní síň Mánes, Praha
2009 - Prague biennale 4, Karlin hall, Praha
2009 - Kulanshi art center, Astana, Kazachstán
2009 - Současné české umění, Paralelní směry III, Heritage, Moskva, Rusko
2010 - Plat(t)form 10, Fotomuseum, Winterthur, Švýcarsko
2010 - Minisalón filmových klapek, Film festival, Zlín

Kontakt: +420 724 004 923, 
This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.,
www.barborabalkova.cz

|| Rozprostřeno

Soubor Rozprostřeno vychází z následujících asociací. Neužívaný „na určitou dobu odstavený“ nábytek se překrývá bílými potahy. Bílá je barva čistoty, jisté absence citovosti nevinnosti, ale i smutku a smrti. Šaty jsou něčím, co přesahuje to tělesné, je bariérou mezi fyzickým tělem a prostředím. Oděvem podáváme určitou zprávu o sobě. Oděv víceméně definuje kvalitu pohybu.

Člověk potřebuje zasahovat do svého prostředí a svojí invencí a podle svého vkusu ho formovat.. Prvním, čím se vztahujeme k okolí a co se nás zároveň bezprostředně dotýká, je oděv. Oblečení je prvním signálem, kterým vysíláme nějakou informaci o sobě. Prostředí, v němž žijeme, náš domov, zařízení domácnosti vytváříme rovněž jako jakýsi otisk nás- obyvatel našich pokojů. To co jsme si vytvořili, čím jsme se obklopili, nás zase zpětně ovlivňuje a jistým způsobem formuje.

Své tělo překrýváme šaty, abychom něco zakryli a zároveň podali novou, naší myslí přetransformovanou zprávu o sobě, o svém těle. A tím vlastně nabízíme ostatním návod, jak číst náš vlastní sebeobraz.

Naddimenzované šaty rezignují na možnost pohybu, jako oděv jsou prakticky nefunkční. Ve fotografii mají roli jakési opony, která překrývá důvěrně známý nábytek i předměty v domácnosti, které takto zakryté zůstávají pouze tušené, bezbarvé, beztvaré a jakoby nemocničně sterilní a tedy vlastně odcizené. Jakoby teprve čekaly na své vlastní definování.

Jednotlivé kusy nábytku jsou sdílené věci společné obyvatelům domácnosti. Tvoří neodmyslitelnou kulisu domova a vizuálně spoluvytvářejí jeho specifické „klima“. Hlavní asociace spojená s domovem je přirozeně matka, obecně tedy ženská energie. Zdravě fungující mateřský princip je navenek vstřícný, dávající, bezpečný. Prostřený stůl, postel či pohovku v tomto kontextu vnímám jako věci s ženskou energií. Prostřednictvím šatů se žena s těmito věcmi propojuje. Sice se intenzivněji stává součástí svého okolí, definuje jej, ale přesto její pravá ona „vstřícná“ podstata zůstává skryta. Stejně tak „klima“ prostředí je díky zakrytí odlišně čitelné a vyvstávají otázky o podstatě zobrazeného. Fotografie funguje jako nová zpráva o charakteru „klimatu“ v daném prostoru.

Ona zpráva se dá číst v souvislosti s nemožností se pohnout. Svázanost s věcmi zde pouze supluje propojení se s lidmi, jistou absenci vztahování se. Vypovídá o aktuálním „klimatu“ domácnosti respektive vztahu lidí vytvářejících domov i o nejasné aktuální definici onoho vztahu. Jak věci budou vypadat po vstoupení za „oponu“.

|| Masky
Na fotografiích ze série Masek je zachycena stále jedna a táž tvář, s neutrálnim výrazem a pohledem cíleným dopředu. Charakter portrétu ale neudává výraz tváře, nýbrž maska, která ji překrývá. Jednotlivé masky jsou vytvořeny z různých materiálů, ať už biologických, jako třeba květy, některé druhy potravin /šunka, chléb, cukr, vejce/, zvířecí produkty /peří, chlupy/, nebo nebiologických, člověkem vytvořených předmětů denní potřeby /hodinky, formičky na cukroví, brýle, bankovky atp./, jejichž využití pro vytvoření masky je poněkud netradiční, přesto třeba plechové formičky mohou evokovat skutečnou středověkou rytířskou zbroj. Další materiály jsou spíše vzdálené potřebám obličeje. Například sbírka starých hodinek po mých předcích několika generací pospojovaná tak, aby pokryla obličej, vytváří obludný dojem monstra, které má vepsáno ve tváři nekompromisní plynutí času. I když jde stále jen o netradiční pokrývky tváře při stejném formálním provedení, volba různých materiálů si vyžaduje odlišný výklad jednotlivých masek. Některé opravdu fungují jako jakési brnění chránící křehkou tvář /např. formičky/, jiné tvář spíše odhalují ve své surovosti, /např. šunka/, která připomene člověka s popálenou pokožkou, odhaleného na spodnější vrstvu kůže. Jiné křehkost tváře ještě zvýrazňují jako v případě masky z peří, která umocňuje dojem zranitelnosti člověka. Pouhé zakrytí tváře, s ponecháním stejného výrazu očí, vytváří rozmanité a silné působení. V tomto smyslu se mi připomněla stará známa pravda, kterou si mírně přizpůsobím a to, že masky dělají člověka. Obyčejně to bývají oči, jež na výrazu tváře mají hlavní podíl. Zde tím, co za celou tvář „mluví", je bezkonkurenčně maska.
Maska sama o sobě mne zajímá jako cosi, co víceméně v přeneseném slova smyslu patří k našemu každodennímu životu. Je to forma zbraně, kterou užíváme za účelem obrany, ochrany, zastrašení, ale i vábení, zvýšení atraktivity, pobavení, zvýraznění emoce, demonstrace určité sociální role, postoje atp

 

|| Denní a noční přízraky
Denní a noční přízraky jsou imaginativní fotografickou sondou do mých raných dětských vzpomínek. Popis by ale nebyl úplný, kdyby nebyl doplněný o pozdější inspiraci zážitky z filmových hororů a teoretickou znalostí psychopatologií spojených s halucinačními stavy. Popsaný projekt tak přesahuje hranice fotografie do sféry psychologie, konkrétně vizuálně mapuje potenciální tendence dětského magického uvažování a percepce okolí v závislosti na daném okamžiku v plynutí času.

Fotografie Nočních přízraků znázorňují situace a činnosti, které by nebyly u lidských protagonistů v zaznamenaných nočních hodinách běžné, ani by neodpovídaly jejich fyzickému stáří. To však neplatí pro přízraky pohybující se ve svém vlastním světě. Ten je sice všude kolem nás, ale zůstává pro lidi za hranicí běžného vnímání.

Výjevy na fotografiích jsou jakoby zmrazené v čase, v momentě překvapení, podobně jako když reflektory auta osvítí zvěř přebíhající přes vozovku a po oboustranném překvapení zůstane jen vzpomínka - vjem, jehož skutečnost se dá zpochybnit a nahradit možnou iluzorností mikrospánku či považovat za výplod fantazie.

V Denních přízracích rozostřuje otázku po reálnosti daného výjevu navíc fakt, že se vše neodehrává „přímo", ale na ploše dopravních pouličních zrcadel, které jsou sice skutečné a měly by skutečnost tudíž odrážet, ale tyto zrcadlící se události poukazují spíše na realitu snu, bludu či dětské imaginace. Právě v zrcadle je jedině možné přízraky za dne spatřit.

Zneklidňující je snad i jakási existenciální osamělost přízračných jedinců. Ti se své podivné činnosti věnují příliš samozřejmě a jsou plně zaujati sami sebou ve své simultánní realitě, dokud do ní ovšem nezasvítíme baterkou, v roli diváků přízraky nevyplašíme a jejich realitu na okamžik neprolneme s tou naší.

Celý projekt je výlučně ve znamení práce s ženským modelem. Byla to volba záměrná, jež mi umožnila v daném kontextu zachytit jistou formu rozvernosti, magičnosti a zvláštního druh síly, která je pro ženský prvek specifická. Jednotlivé motivy jsou inspirovány konkrétními ženami. Jde vlastně o mé obrazové asociace šité na míru jejich individuálním životním příběhům, s nadsázkou symbolicky vypovídají o osobnostním vyzařování konkrétní fotografované ženy či dívky. Dá se tedy říci, že výsledné snímky jsou svého druhu portréty.

Fotografický soubor zahrnuje 24 fotografií, čili 12 dvojic „přízraků". Každý z nich je zachycený jak v noci, tak ve dne. Tisky jsou formátu 75 x 75 cm zhotovené vysoce kvalitní technologií lambdaprintu s adjustací na dibondu.